Attack ~ 2. Kapitola

29. ledna 2013 v 20:31 | Loves~1D » Bebůš♥ |  ♥ FF - Attack
Pomalu jsem se rozhlížela, kudy bych mohla utéct a zahlédla balkón na konci pokoje.
"Ne." Chytila mě pevně za ruku Lottie a já na ni hodila smutný úsměv.
"Musím, nevrátím se tam zpátky. Už nikdy." Vysmekla jsem se jí ze sevření, popadla své věci a pomalu se rozběhla k balkonu.
Jediné štěstí bylo, že balkon byl z druhé strany, než příjezdová cesta, takže na mě nemohli vidět. Zatím. Pomalu jsem začala šplhat po železných tyčkách dolů, na zem a přitom si poranila levou ruku o ostny na růžích, které se rozlévali skoro po celé části domu. Sykla jsem bolestí a skočila na tvrdou zem, pod kterou se mi propadly nohy a já spadla.

"Tady policie prosím, otevřete. Hledáme Monicu." Uslyšela jsem hlasy od hlavních dveří, které se hned po zaklepání otevřeli a Lottie všechny pustila dovnitř. Rozběhla jsem se směrem ke křoví, prodrala se jím a zabočila do uličky přede mnou.
Zírala jsem pořád za sebe a zhluboka dýchala. Co když mě někdo z nich viděl a teď se za mnou rozběhl? Pořád jsem utíkala a zírala dopředu, dokud jsem do někoho nenarazila.
Cukla jsem s sebou a nasála jeho sladkou vůni. Když jsem se přistihla, jak mu jen tak čichám k oblečení, odtrhla jsem se od něj a zadívala se na něj.
Byl vysoký a hubený. V jeho kudrnatých vlasech se pomalu objevovali sněhobílé vločky, které se pomalu snášeli z oblohy a jeho pronikavé, zelené oči zírali do těch mých. Když si všiml, jak na něj zírám, usmál se a tím odhalil malé dolíčky u rtů.
"P-Promiň." Zakoktala jsem se a on se opět usmál.
"Jsem Harry." Promluvil potichu a něžně a mě se roztřásli kolena. Byl dokonalý. V životě jsem neviděla hezčího kluka s hezčím úsměvem a hlasem.
"Monica." Vyslovila jsem a rychle se ohlédla za sebe. Když zpozoroval můj rychlý obrat, starostlivě se na mě zadíval a trošku se přiblížil.
"Stalo se ti něco? Ztratila ses?"
"Já .. ne, neztratila jen. Musím jít." Koktala jsem a pořád se ohlížela za sebe. Měla jsem takový strach, že se tu opravdu objeví a proto jsem se s nikým nechtěla zdržovat. Když už jsem se konečně odhodlala pohnout z místa, stiskl mě za ruku a já se na něj obrátila.
"Počkej. A uvidíme se ještě někdy?" Pořád na mě starostlivě hleděl a já se zadívala na jeho ruku, která pořád něžně držela tu mou.
"Možná ano." Zašeptala jsem, vyvlékla se a utíkala pryč.
Když jsem konečně dostala zprávu od Lottie, že je vše v pořádku a můžu se vrátit, byla jsem už pěkný kus od domu, ale oddychla jsem si a na converskách se opět otočila zpátky k domu. I když jsem se pořádně vyspala a najedla, byla jsem unavená a měla hroznou žízeň, proto jsem si více pospíšila, než bylo nutné.
Když jsem konečně došla přes keříky až k hlavním dveřím, Lottie mi je otevřela a skočila na mě.
"Jsem ráda, že seš v pořádku." Šeptala mi do ucha a já ji pomalu odtáhla a stiskla si ruku, kterou zasáhl trn růže. Lottie se na mě zadívala a všimla se červené skvrnky, která se stihla za těch pár hodin propít a šla vidět na mé sněhobílé bundě.
"Co se stalo?"
"Malá nehoda, neřeš to. Zajdu si to umýt." Nenápadně jsem se usmála a prošla kolem Lottie, která se na mě vystrašeně dívala. Potom se trošku uklidnila a šla za mnou do schodů.
"Doufám, že ti nebude vadit, že za chvilku přijde Louis." Usmála se Lottie a já jen zakroutila hlavou.
"Nevím, proč by mi to mělo vadit. Je to tvůj brácha."
"Přijde ještě s jedním kámošem."
"Nevadí mi to." Nahodila jsem úsměv a ona mě pohladila a nechala mě jít do koupelny se umýt.
Když jsem vyšla z koupelny, už jsem dole uslyšela hlasy a pomalu sešla. Přede mnou stál ustaraný, vysoký kluk s hnědými vlasy a modrýma očkama takovýma, jako měla Lottie. Zkoumavě mě prohlížel a potom nastavil náruč, do které jsem mu vpadla.
"Moni, je mi to líto. Seš v pořádku?"
"Ano, děkuju Loui." Usmála jsem se a pořádně ho stiskla. Když jsem ho pustila, on přešel ke klukovi, který mi byl povědomý.
"Tohle je Harry." Usmál se na mě Louis a ukázal směrem k Harrymu, který už se na mě usmíval, a já na něj hleděla.
"My se známe." Zašeptal Harry, když jsem dlouho nic neodpověděla. Louis se na nás oba podíval, ušklíbl se a objal Lottie, která zrovna přišla s kuchyně s talířem, který položila na stůl vedle obrovské sedačky. Oba si sedli vedle sebe a začali se bavit. Já se stále dívala na Harryho a jeho gesta. Pomalu se ke mně blížil, jako šelma a usmíval se. Nevěděla jsem, jestli se ho mám bát nebo mu věřit. Přišel mi hodně plachý, ale zároveň romantický a něžný. Když jsem od něj odtrhla zrak, posadila jsem se vedle Lottie a Harry si přisedl ke mně. Nenápadně jsem poslouchala jeho dech a jeho srdce. Nebylo ani trošku zrychlené, cítil se tu dobře. Za to mé dýchání zrychlovalo. Cítila jsem se, jako bych byla někde uvězněna a nemohla dýchat. Na takovouto návštěvu jsem nebyla zvyklá.
"Pro něco si skočím nahoru." Rychle jsem zamumlala, vyskočila a rychlým krokem se vydala do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terýý Terýý | Web | 30. ledna 2013 v 15:18 | Reagovat

Skvělý díl a další skvělá povídka :) opravdu umíš skvěle psát! :)

2 Márč Márč | Web | 30. ledna 2013 v 15:28 | Reagovat

krásné :'3 prosím další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.