Attack ~ 3. Kapitola

10. února 2013 v 11:46 | Loves~1D » Bebůš♥ |  ♥ FF - Attack
Rychle jsem vyšla schody a posadila se na postel, přičemž jsem si hlavu opřela o své dlaně a sedla si do turka. Uviděla jsem před sebou zase ten sen. Jak tam ležím na mokré zemi a nemůžu se bránit. A není tu nikdo, kdo mi mě zachránil.
Propadla jsem do polštářů na mé posteli a rozbrečela se.
"Stalo se něco, Moni?" Potichu vešel a já jsem při jeho slovech cukla. Ne jen tak ze srandy brečím. Pomyslela jsem si, ale hned to zahnala. Nezasloužil si, abych na něj byla zlá. Nic neudělal. Místo toho jsem si otřela slzy a usmála se na něj.
"Ne, jsem v pohodě." Zašeptala jsem a on nahodil stejně ustaraný výraz jako včera venku a posadil se vedle mě na postel.


"Nevěřím ti." Natočil se ke mně a nechal mě zírat do těch jeho pronikavých, zelených očí, ve kterých už jsem neviděla žádnou radost ani štěstí. Pomalu jsem se k němu přiblížila a pořád se dívala do jeho očí, které se od té doby ani trošku nepohnuly. Už jsem se ho skoro dotýkala rty, když v tom jsem zašeptala.
"Budeš muset." A začala se pomalu odtahovat. Jenže Harry byl rychlejší a udělal to samé, co já, jenže se k mým rtům přiblížil ještě více. Až tak, že jsem jeho dech cítila na svých rtech.
"Ty mi budeš muset říct pravdu." Chytil mě za bradu a smutně se usmál. Měla jsem takovou chuť ho políbit, ale místo toho jsem se od něj odtáhla a posadila se na druhou stranu postele.
"Není to tak jednoduché." Stekla mi další slza po tváři a on už ke mně stihnul dojít a rukou setřít slzu dříve, než se dostala na mé modré tričko. Posadil se vedle mě a chytil mě za bok, což jsem nečekala a automaticky ruku sundala. On se ale nevzdal a znovu mě vzal za bok a objal. Nemělo cenu mu odepírat, a proto jsem ho taky stiskla a rozbrečela se. Ucítila jsem jeho ruku, která mě pomalu začala hladit po vlasech a po zádech.
Zachumlala jsem svou hlavu do jeho hrudníku a on povzdychl. Byl to povzdych smutku a já si utřela slzy a zahleděla se na něj. On se na mě jen rychle zadíval a popadl mou bradu blízko jeho. Opět jsem cítila jeho dech na své tváři a přinutila se nevzpomínat na přítele od tety, který se mnou .. dělal podobné věci. Tohle je Harry. Je to někdo, koho se bát nemusím. Pořád mi tekly slzy a najednou mi přišli jeho kudrlinky strašně zajímavě tvarované. Nedokázala jsem se mu pořád dívat do očí. Nikdy jsem tohle nedělala.
"Kolik ti je, Harry?" Zašeptala jsem a on se usmál a konečně mě něžně políbil. Ihned se však odtáhl a potřásl se svou hlavou.
"19. Tobě je 18, ne?" Zacukal koutkem a já se usmála. Jakoby ta chvíle, při které se mi Harry málem rozbrečel do náruče, byla pryč. Oba jsme se na sebe usmívali a užívali si své objetí.
"No, skoro 19." Uculila jsem se a on si mě k sobě ještě více přitáhl. Jen jsme tam tak potichu seděli a vychutnávali si tohle objetí. Nemohla jsem si pomoct, ale i přes ten polibek jsem k němu nic necítila. Ale bylo mi s ním strašně krásně a to jsem zahodit nechtěla.
"Měli bysme jít už dolů." Zašeptala jsem po chvilce a jeho objetí povolilo, což mě trošku zklamalo.
"Dobře, jdeme." Nasadil úsměv a nechal mě projít dolů za Lottie a Louisem první. Když jsem však scházela první schod, ihned jsem s sebou cukla a proběhla zpátky za Harryho, který mě ochranitelsky chytil za pas.
"Laskavě mi řekni, kde ji schováváš, nebo si ji najdu sama!" Uslyšela jsem známý hlas zdola a zpoza Harryho nakoukla dolů do obýváku. Stála tam. Měla červené, krátké vlasy, hubenou postavu a .. téměř žádný zadek. Stála naproti Lottie, kterou objímal Louis, a oba byli dosti vystrašení, co se děje.
Do očí se mi hnali slzy, nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem jít zpátky do toho domu, nikdo by mě nepřinutil tam jít.
"Neřeknu vám nic, už jí nebudete dál ubližovat!" Zakřičela na ní Lottie a já viděla její slzičky v očích. Bála se jí tak, jako každý v tomto městě, ale nedávala to na sobě znát. Snažila se být silná a já ji za tohle strašně obdivovala. Tohle bych nedokázala.
"Cože? Co ti to nakecala? Nikdo jí neubližuje, máme ji rádi jako vlastní! A teď mi řekni, kde je, nebo tě udám na policii za unesení mé neteře." Přiblížila se k Lottie ještě více a téměř se usmívala. Tohle už jsem nevydržela a postavila se na druhý schod tak, aby na mě viděla.
"Nech je být! Já jsem tady! Chceš mě? Dobře! Ale je nech být!" Zakřičela jsem na ní se spoustou vzteku v hlasu a ucítila bodání všech míst, kde jsem ještě měla modřiny. Ona se na mě jen rychle otočila a usmála se.
"No tak, Monico. Víš, že tě máme rádi, pojď domů. Koupily jsme ti nový mobil. Myslím, že je to IPhone, jen se nám vrať." Pořád se usmívala a přiblížila se ke schodům. Cítila jsem Harryho ruku, která chytla tu mou, ale pořád ani nedutal.
"Nejde mi o vaše peníze."
"Víš, oni vlastně nejsou naše, jsou tvé." Zasmála se a mě přejela po zádech husí kůže a nechápavě jsem se na ní zadívala.
"Proč si myslíš, že seš u nás v péči, co? Ty malej harante .. zdědila si moc peněz na to, abychom tě zavřeli někam do děcáku." Výhružně na mě zírala a já pevně stiskla Harryho ruku. Slzy se mi draly do očí, ale dokázala jsem je zahnat. Podlamovali se mi kolena ale tím, jak mě Harry vždy stiskl, jsem dostala další sílu jí odolávat.
"Já se tam nevrátím." Nadechla jsem se a zírala jí do očí. Byli plné zloby a lásky k penězům. Vždy jí šlo jen o peníze, viděla jsem to. Ale kdybych věděla, že všechny ty peníze jsou mé, už dávno bych utekla.
Bylo mi špatně z toho, že jsem vlastně byla týraná a oni si utráceli mé peníze, které jsem nijak sama využít nemohla. Když jsem si však uvědomila, že mi máma ještě když byla naživu kreditku, na které by peníze ještě mohli být, sbalila jsem se a utekla.
Harry mi pořád tiskl ruku a dával mi najevo, že bychom asi měli zmizet. Chtěla jsem utéct, hned teď, ale musela jsem něco udělat.
Pořádně jsem se nadechla, pustila Harryho ruku a začala scházet po schodech dolů, za tetou. Nechápavě se na mě dívala, protože na tohle odpírání a na můj úsměv nebyla zvyklá. Ale já popadla všechnu svou hrdost a sílu a usmála se na ni.
"Myslíš si, že si vyhrála. Ale pleteš se. Všechno se ti jednou vrátí." Pořád jsem se na ni usmívala a pomalu scházela dolů po schodech. Ona nahodila nechápavý výraz a potom se zamračila.
"Myslíš si, že mi můžeš vyhrožovat, ty nicko? Tak to se mýlíš." Tentokrát se usmála ona a začala stoupat po schodech proti mně. Tohle už jsem nečekala a začala opět rychlým krokem stoupat nahoru za Harrym, kterýho jsem popadla za ruku.
"Utíkejte!" Zakřičela jsem, když teta byla vprostřed schodů a tak se nemohla rychle dostat jak na mě s Harrym, tak na Lottie s Louisem. Ucítila jsem Harryho ruku, která mě táhla dozadu, popadla tašku, která stála u dveří a rozběhla se s Harrym proti oknu, kterým jsme vypadli ven, do nicoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jcat Barsh Jcat Barsh | Web | 10. února 2013 v 12:07 | Reagovat

páni... teď jsem si přečetla všechny tvé kapitolky, a jsou úžasné! :-)

2 Terez (B-A.blog.cz) Terez (B-A.blog.cz) | Web | 11. února 2013 v 16:20 | Reagovat

No páni!:) Tak je je fakt hustý!!:D Už se těším na další díl ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.